Vladimír Zachoval, předseda Cechu malých vodních elektráren

„Odhadujeme, že v těchto dnech stojí přibližně 90 % malých vodních elektráren. V provozu zůstávají především elektrárny pod velkými vodními nádržemi, kde je průtok ještě možné regulovat. Na většině toků ale jednoduše není z čeho vyrábět. Provozovatelé musí dodržovat minimální zůstatkové průtoky stanovené vodoprávními úřady a pod touto hranicí elektrárnu odstavují. Současné sucho tak nedopadá jen na energetiku. Stejný problém řeší rybáři, vodáci i obce podél řek – vody je nedostatek pro všechny. Ani na tradičně vodnatějších řekách, jako je Labe, nad Hradcem Králové dnes řada elektráren nevyrábí.“

Miroslav Tůma, provozovatel malých vodních elektráren

„Na Vlašimské Blanici je situace doslova katastrofální. Za více než třicet let provozu si nic podobného nepamatuji. Vloni jsme výrobu zastavovali už v červnu, letos jsme museli elektrárnu odstavit dokonce už v květnu. Podle pamětníků se rozsah sucha blíží roku 1947. Od února prakticky nepřišly významnější srážky. Bohužel nejde jen o výrobu elektřiny. Extrémně nízké průtoky mají ničivé dopady na celý říční ekosystém a problémy se dnes týkají všech, kdo jsou na řece závislí.“

Miloň Vojnar, předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů

„Současné sucho ukazuje, jak důležitou roli mohou na některých tocích sehrát jezy. Samy o sobě vodu nevytvoří, ale tam, kde jsou, pomáhají udržet její hladinu alespoň na části toku. V době extrémního sucha se do těchto úseků stahují ryby i další vodní organismy a voda přepadající přes jez se zároveň přirozeně okysličuje. Jezy sice nejsou řešením sucha, ale mohou alespoň zmírňovat jeho dopady na řeku.”

Štěpán Chalupa, předseda Komory OZE

„Současné sucho je dalším z projevů klimatické změny, která přináší stále častější a delší období extrémního počasí. Odpovědí ale není návrat k fosilním palivům, které k těmto změnám zásadně přispívají, nýbrž budování odolné energetiky založené na rozmanitém mixu obnovitelných zdrojů. Každý z nich má v energetické soustavě svou nezastupitelnou roli.”

„Jednotlivé obnovitelné zdroje se během roku přirozeně doplňují. Fotovoltaické elektrárny vyrábějí nejvíce od jara do podzima, kdy je nejvíce slunečního svitu. Naopak malé vodní elektrárny mají nejvyšší výrobu od podzimu do jara, kdy jsou průtoky řek nejvyšší. Podobně větrné elektrárny dosahují nejlepších výsledků zejména v podzimních, zimních a jarních měsících, kdy bývá větrnější počasí. Právě toto sezónní doplňování je jednou z největších předností obnovitelných zdrojů – nevylučují se, ale vzájemně se doplňují a společně vytvářejí stabilnější energetický mix.“