Při úvahách o odstraňování jezů se často zapomíná na jednu jednoduchou skutečnost. Jezy většinou nevznikaly náhodně. Naši předkové je stavěli tam, kde to mělo smysl – v místech s vhodným spádem, aby bylo možné využít energii vody pro mlýny, pily, hamry a později malé vodní elektrárny.

Položme si proto jednoduchou otázku: Co by se na těchto místech stalo, kdyby jezy zmizely?

Voda by nepřitekla ve větším množství. Pouze by odtekla rychleji a přestala by být vzdutá. V širokých úsecích řek by se rozlila do koryta, při nižších průtocích by vznikaly mělčiny, štěrkové lavice a kamenité prahy. Tam, kde dnes vodák jednou přenese loď přes jez, by ji možná musel opakovaně táhnout po mělkém řečišti. Nebyl by to jen jiný problém?

Řeka se totiž nedá přizpůsobit představám žádné zájmové skupiny. Když je vody dostatek, využijí ji všichni. Když přijde sucho, pocítí jeho důsledky stejně vodáci, rybáři, provozovatelé vodních děl i obyvatelé žijící podél řek. Stejně jako si nelze objednat sníh na sjezdovku nebo vítr pro plachetnici, nelze si objednat ani dostatek vody v řece.

Vlastimil Fišer