Dotazy:

1) Prosím o zhodnocení loňského a první poloviny letošního roku z hlediska Vašeho sdružení. Na kolika procentech výroby elektřiny proti plánu loni členské elektrárny Vašeho sdružení byly za celý loňský rok? Jak jsou na tom zatím letos?

Provozovatelů malých vodních elektráren se  proces změny klimatu dotýká bezprostředně.   Dochází  v posledních letech kontinuálně k poklesu objemu  v elektrárnách zpracovatelné vody, jsou dlouhá období sucha, kdy elektrárny, zejména na menších tocích a ty, které jsou derivační a musí ponechávat v řekách sanační minimum  stojí a  naopak k záplavám  a v důsledku toho vzniku značných škod na elektrárnách, těch jsme  byli naštěstí v roce 2017 ušetřeni.  Provozovatelé se snaží dopady změn klimatu eliminovat investicemi do zdokonalování  technologie, ale to má pochopitelně své meze, jak technické, tak ekonomické.  Z pohledu objemu výroby můžeme hodnotit loňský rok jako mírně podprůměrný, letošní rok, jak počasí naznačuje bude významně horší,  „elektrárenské žně“ , jak označujeme období tání sněhu, kdy jsou výroby nejvyšší, skončily kvůli malému objemu sněhu a rychlému vzestupu jarních teplot předčasně a současný vývoj počasí nevěstí na léto a podzim nic dobrého.  Očekáváme, že bude mnoho našich kolegů stát po několik měsíců.   

2) Jak dlouho už podle Vás problém se suchem trvá, který rok byl zatím poslední, kdy bylo vše tak říkajíc v normálu? Jak dlouho můžou malí hydroenergetici ještě podobný stav ekonomicky zvládnout?

Proces klimatických změn je procesem kontinuálním,  pozvolným, plíživým a s výkyvy v jednotlivých letech. Nelze tedy určit jaký rok byl ten „poslední normální“ . Reálně musíme označit za normální každý rok, akorát ten pojem „normálnosti“ má stále širší význam.  Z pohledu hydroenergetiků je situace zvládnutelná z pohledu vlastního provozování MVE,  významně  horší to však je z pohledu nutných investic , modernizací a  výstavby nových MVE a přímou katastrofou pro provozovatele mohou být povodně, kdy dojde ke vzniku  reálně již nepojistitelných škod na majetku, kdy provozovatel za současného stavu již nebude mít prostředky na obnovení provozu MVE.

3) Jaké je podle Vás řešení současné situace se suchem. Kdo a co by mohlo pomoci?

Asi nikdo z provozovatelů  MVE  nesdílí heslo doby minulé „poručíme větru dešti“. Na přírodu a dění v ní hledíme s pokorou.   V některých lokalitách, zejména na horních tocích  by bylo vhodné vybudování nádrží pro uchování vody pro období sucha, či polderů pro eliminaci nejhorších důsledků povodní, význam těchto staveb není však dán zájmy hydroenergetiků, v některých případech by to dokonce znamenalo zánik samotných MVE, ale obecně zájmy  bezpečnosti občanů.  V současné době je pro nás klíčová kvalitní a stabilní legislativa a její stabilní a správný výklad. Podnikání v oblasti MVE je podnikáním s velmi dlouhodobým horizontem a jakákoliv změna legislativy, či jejího výkladu  může být pro toho kterého provozovatele fatální.  V očích společnosti jsme jako segment sektoru OZE byli významně poškozeni fotovoltaickým podvodem a to aniž bychom se na něm jakkoliv podíleli nebo z něj dokonce profitovali.  Zmíněné legislativní přemety a přemety v oblasti výkladu legislativy jsou tohoto stavu důsledkem.  

4) Kolik je v Česku malých vodních elektráren? Přibývá jich? O kolik? Kolik z nich je členem Vašeho spolku?

Nevím to přesně. asi 1500. V Cechu MVE  je k dnešnímu dni  zaregistrováno 281 malých vodních elektráren o celkovém výkonu 75 MW a roční produkci 311 GWh. Z pohledu objemu výroby el. energie, v kategorii MVE do 1 MW, Cech MVE zastupuje cca 70 % instalací v ČR.

Díky tomu se do ovzduší nedostává 152 tisíc tun CO2 za rok.

Stejné množství elektrické energie spotřebuje 124 400 českých domácností za jeden rok.

5) Pro kolik zdrojů už je současná situace kritická? Hrozí krachy provozovatelů, kolika? Co by se se nevyužívanými elektrárnami dělo? Jak moc by to ovlivnilo českou hydroenergetickou soustavu?

 Vždy je několik provozovatelů v kritické situaci, například z důvodu správného neodhadnutí  ekonomiky projektu. Takové případy se řeší buď dobrovolným nebo nuceným prodejem MVE. V ČR jsme dosud nezažili skutečnou krizi, vždy se najde někdo, kdo MVE koupí a provozuje dál.  Skutečná krize může přijít na náš sektor již v roce 2020, kdy  právě díky zmíněnému „kreativnímu“ výkladu přechodných ustanovení zákona 165/2012 Sb. může část provozovatelů přijít zcela o podporu a tím i zaniknout.